close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 



Nenávidim kluky

Povídka Valemtým láska na jednu noc

12. února 2008 v 17:15
Valentýn a Karolína
Kráčel nádherným podzimním lesem. Všechno kolem hrálo červenými, žlutými, oranžovými a hnědými barvami. Listy padaly, jakoby závodily v tom, který z nich bude na zemi první. Šel po vyšlapané pěšince, která se klikatila mezi stromy a vedla ho lesem dál. Na konci té pěšiny stál krásný domeček. Když ho spatřil, jen se usmál a zadíval se po okolí. Pak třikrát zaklepal na dveře. Čekal, ale nikdo neotvíral a ani se neozýval.
"To je zvláštní," pomyslel si, "vždycky tu bývá." Ještě jednou zaklepal a zabral za kliku, ale v ten moment ze křoví vyskočila postava a plácla ho po zádech. S hlasitým výkřikem se složil k zemi hned vedle dveří.
"Ale, ale, pán se nám nějak polekal," pravila dívka s úsměvem na tváři, když mu podávala ruku, aby mu pomohla vstát.
"To si děláš srandu. Víš jak jsi mě vyděsila. Fakt dík za přivítání," cedil přes zuby celý bledý.
"Ach jó, tak promiň Valentýnku, já nevěděla, že sebou tak sekneš. Ale, kdyby ses viděl. Byl jsi docela roztomilý," pokračovala s úsměvem.
"Karolíno, Karolíno, hej fakt, už mně to prosím nikdy nedělej. Víš přece, že nemám čisté svědomí," převrátil najednou Valentýn a začal se smát. "Podívej, jak jsem se ušpinil, a co moje krásné vlásky, jsou samý list. Za to mě pozveš na čaj, je ti to jasné?" pokračoval se smíchem Valentýn.
"To si piš, že pozvu, ty můj narcisku," odpověděla Karolína a oprášila z něj všechny listy. "Ale už bude studený," dodala, "protože jdeš opět o půl hodiny později." A tak celý zbytek dne strávili v domě a smáli se, prohlíželi si společné fotky a vyprávěli si zážitky.
Karolínčin dům nebyl nějak zvlášť velký. Měl malou kuchyňku, obýváček, záchod a koupelnu a dva malé pokojíky. V tom jednom byla ložnice a druhý byl před Valentýnovými zraky skryt pod velkým zámkem. A právě to Valentýna strašně lákalo. Alespoň jednou v životě nahlédnout do toho zamčeného pokoje. Jenže Karolínka se uprosit prostě nedala. Trvala na tom, že v tom pokoji nic není a že na něj má prostě špatné vzpomínky, tak ho zamkla.
Byla už noc. Praskání krbu jen podtrhovalo tu noční atmosféru. Oba dopili poslední šálek čaje a byli zticha. Oba se utápěli v pohledech toho druhého a letmo se usmívali. Přitiskla se k němu, hluboce se mu dívala do jeho čokoládových očí a on jakoby hypnotizován sledoval ty její. Políbil ji. Náhle ji objal, zvedl ze země a odnášel si ji do jejího pokoje. Něžně ji položil na postel a opět se jí dlouze zadíval do očí. Nevydržela ten pohled a začala ho líbat na krku a pomalu z něj svlékala tričko. Tyhle okamžiky miloval. Vysvobodil ji z jejího trička a také z těsných květovaných kalhot. Už byl jen v trenýrkách. Něžně si ji přetočil a rozepnul jí podprsenku, pod níž se ukrývala dvě překrásná pevná ňadra, jenž ho neustále fascinovala. Mazlil se s nimi, sál ty překrásné bradavky a postupoval níž. Mezi tím ho Karolínka zbavila trenýrek A stále ho líbala na šíji. Oba byli úplně rozpálení. Valentýn pokračoval stále níž a níž. Líbal jí bříško a kroužil jazykem kolem pupíku. Dávno věděl, co má ráda. Když se dostal ke kalhotkám, pomalu, velice pomalu je začal stahovat a hladil jí při tom její dokonalá hebká stehna. Byla celá rozpálená. Nehty se mu zarývala do zad a dlouze se o něj třela tvářemi. Byli úplně nazí. Oba si uvědomovali tu impresionistickou prchlivost okamžiku a snažili si ji vrýt hluboko do paměti. Pomalu do ní vnikl. Otevřela oči a ústa a vychutnávala si pohled na svého prince. Teď byli spojeni v jedno tělo, jednu duši a jednu mysl. Oba si to užívali a jejich slastný křik se linul přivřeným oknem hluboko do nočního lesa. Nakonec se zmítali v tak očekávaných slastných křečích.
Když už vše pominulo, políbila ho na čelo, ale on spal. Posmutněle se usmála a usnula také. Valentýn spal tvrdě a měl hlavu úplně prázdnou, úplně lehoučkou, oproštěnou od jakýchkoliv myšlenek. Zato Karolína se pořád převalovala z jedné strany na druhou. Spala jako na vodě. Jen ne v klidu a v pohodě. Zdál se jí sen. Sen, který se jí zdál pokaždé, když strávila noc s Valentýnem. Sen, který jí přibližoval všechny ty bolestivé chvilky a okamžiky jejího života. Připadala si tak využitá, tak sama, tak malá před celým tím okolním světem. Jako zapálená sirka, která spěje po prvním použití k zániku. Zdálo se jí o prvním dni, kdy se s Valentýnem potkala.
Bylo to asi před rokem. Seděla v sychravém podvečerním parku a plakala. Třásla se zimou, protože si vzala jen lehkou mikinu. Měla úplně černé oči od roztékající se řasenky, hlavu složenou v dlaních, své dlouhé černé vlasy měla hozené do tváře a plakala. Utápěla se sama v sobě a ničila se myšlenkami na minulost. Když v tom procházel kolem právě on. Sledoval ji svýma čokoládově hnědýma očima, přes které měl do tváře spadlé své dlouhé havraní vlasy, které si každou chvilku odhrnoval z výhledu. Vlasy mu ukrývaly jeho trošku křivý a ostrý nos a odhalovaly pouze malé růžové rty, které přesně uprostřed spodního rtu zdobil černý kroužek. Jeho tvář se pyšnila malou černou kozí bradkou. Oblečený byl jako to počasí - černá mikina s kapucí, tmavě zelené kalhoty a černé boty s červenými tkaničkami. Minul ji a pokračoval dál, ale asi po deseti metrech se zastavil a otočil se. A když spatřil její uhrančivé oči, pomalu se k ní vracel. Sedl si vedle ní a seděl. Nic neříkal a prohlížel si ji. Byla středně vysoká, měla nádherné dlouhé černé vlasy, které byly propletené různobarevnými copánky. Měla uplakané tmavohnědé oči a malý roztomilý nosík a pod ním dokonalé plné rty. Oblečená byla v červené mikině s kapucí a v černých těsných kalhotách, na které pod koleny navazovaly červenočerné podkolenky a obuty černé tenisky. Počkal až se trochu vzpamatuje a nakonec ji oslovil:
"Čau," linulo se mu nesměle z úst. "Vím, že je ti to asi v této chvíli úplně fuka a nejradši bys byla, kdybych se nejspíš sebral a šel dál svou cestou, ale když tě tu tak vidím, tak si říkám, že bys možná uvítala, kdyby s tebou někdo zůstal." Nic neříkala. Překvapeně se na něj podívala a v jejím výrazu odráželo se cosi, co nešlo vyjádřit slovy. V ten moment se na ni Valentýn podíval a praštil ji otevřenou dlaní do tváře.
Karolína se s přidušeným výkřikem a slzami v očích se škubnutím probudila. Byla celá zpocená a rychle oddechovala. Podívala se vedle sebe, ale Valentýn tam nebyl. Začala plakat. Tohle jí dělal pokaždé, od té doby, co s ním poprvé strávila noc. Mezi tím už byl Valentýn na cestě domů. Šel chladným ranním lesem a nic neřešil. Když po pul hodině dorazil domů, spadl na gauč a ještě spokojeně usnul.
Jeho byt byl složen z obýváku, pokoje a koupelny s WC a neobsahoval žádné zbytečné věci. Valentýn byl spíše materiálního a praktického rázu. Jediné, co poutalo pozornost návštěvníka, bylo velké nástěnné zrcadlo, umístěné v jeho pokoji hned naproti oknu a také popsané zdi, které možná působily trochu depresivně, ale nahrazovaly mu jakékoliv obrazy.
Byla asi jedna hodina odpoledne, když se probral. Napil se vody, uvařil si něco rychlého k jídlu a nakrmil kocoura, který s ním sdílel jednu domácnost.
"Tady máš, Macku, a ne, že to zas roztaháš po celém pokoji," tradičně ho napomenul. Pak si sedl k počítači a přečetl si denní dávku emailů. "Ach jo, zase samé kraviny. Bych ty lidi asi střílel za to, co mně furt posílají. Třeba tady, Macku poslouchej, tady mě zase nějaký maník píše, že když tenhle přiblblý "mejl" pošlu dalším deseti lidem, tak člověk, který mě miluje, mi dnes v osm večer vyzná lásku. To jsou takové naivní kecy. Zrovna to smažu. Přece vím, že jediná moje láska jsi ty, Macku." podíval se na kocoura, který se spokojeně ládoval připravenou pochoutkou. "No nic, v pět zase vyrážím za Kájulou, tak doufám, že to tu pohlídáš."
Bylo už něco kolem třetí a Valentýn pořád lenošil. Zapnul si svou oblíbenou muziku a lehl si na svou milovanou postel. Otevřel časopis a začetl se do moderních trendů soudobé společnosti. Četl a četl.
"Kuna, už mě to nebaví," zamumlal a protřel si unavené oči. "Nechápu, jak se do takových sraček může někdo oblékat! Vole, Macku, kdybys mě v něčem takovém někdy viděl… Tahle móda fakt nemá obdoby," rozmrzele zakroutil hlavou.
V tom odbila pátá. "No nic, tak se tu měj a hezky hlídej. Dovalím zase až ráno," a s těmito slovy se rozloučil s kocourem a zamkl za sebou dveře. Vyšel před dům a zadíval se na okolí. Vše kolem něj bylo nějaké pochmurné. Padala na něj pomalu mrzutá podzimní nálada. Byl už studený listopad a vítr foukal jako o život. Zapnul si mikinu, na hlavu si natáhl kapuci a vykročil směrem k lesu. Kráčel ulicí, pozoroval kolemjdoucí lidi. Nesnášel ty ubohé srdceryvné případy, jenž k němu zoufale vzhlížely a prosily o korunku.
"Mladý muži, nemáte drobné?" zastavil náhle Valentýna nějaký starý chlápek v ošuntělé bundě a ušpiněných riflích, na hlavě měl ušmudlaného kulicha a v puse asi pět černých zubů. Valentýn se málem složil z toho smradu, který mu vrazil do nosu.
"Na chlast nedávám!" pokračoval bez zájmu ve své chůzi a ještě víc si přitáhl kapuci, aby mu nešlo vidět do tváře. Nenáviděl to tu. Měl pořád pocit, že je někdo jiný, že sem nepatří. "Jak jsem se mohl narodit v tak debilním světě?!" lamentoval. Od té doby, co mu umřeli oba rodiče, byl pořád takový zasmušilý. Bez zájmu, bez idejí, bez jakékoliv motivace. Je to už půl roku, co se jim stala ta děsivá nehoda, která vyplnila stránky všech místních novin. Pokaždé, když si na to vzpomněl, přestával existovat, myšlenkami se ubíral jen a pouze do té děsivé minulosti, která mu stále připomínala tu bolestnou skutečnost onoho osudného dne.
Úplně přesně si pamatoval, jak se toho červnového večera vracel s rodiči od známých z jedné nudné oslavy. Její průběh ho moc nezajímal a na nějaké rádoby inteligentní kecy svojí obtloustlé tetičky zrovna náladu neměl. Půlku své rodiny zcela ignoroval. Konečně už bylo pozdě a rodiče se rozhodli k návratu domů.
"No hurá!" pronesl znuděně Valentýn a nastartoval auto, ve kterém už tak dvacet minut netrpělivě seděl. Cesta domů nebyla nijak mimořádná. Nebyl ani unavený a řídilo se mu vcelku v pohodě. Byli skoro doma. Najednou před sebou v protisměru spatřil Valentýn neosvětlené auto. Bylo už pozdě na jakoukoliv reakci. Valentýn jen vytřeštěně zařval a strhl volant doleva. Jediné co si pamatoval, byl ohlušující náraz, praskání plechu, prudké škubnutí a obrovská rána do hlavy.
Probral se až v nemocnici. Ležel na jednotce intenzivní péče a byl připojený na všech těch přístrojích, které vám kontrolují životní funkce. Nemohl pohnout hlavou. Měl zafixovaný krk a jednu ruku v sádře. Celý obličej měl dodřený a pošramocený. Najednou ztuhl. Pomalu pohnul jednou nohou a když zjistil, že může pohnout i tou druhou šíleně si oddechl. V tom se vedle něj objevila sestřička a píchla mu nějakou nepříjemnou injekci do břicha.
"Eoau," zamumlal a zamračil se na sestřičku. Byl ještě omámený sedativy a nemohl skoro mluvit.
"Měl jsi veliké štěstí, ten nahoře tě má asi moc rád," pravila andělským hlasem sestřička, a když odešla usnul.
Znovu se probudil za nějakých pár hodin. Bylo mu lépe. Když opět přišla sestřička, aby mu změřila tlak, zeptal se jí na své rodiče.
"Jak jsou na tom vaši rodiče?" zopakovala otázku sestra a zamyslela se. Najednou se od něj odvrátila a odešla. Po chvilce čekání přišel k jeho lůžku nějaký doktor. Hluboce se mu zadíval do očí a řekl tu větu, kterou Valentýn od té doby nenáviděl.
"Je mi moc líto vašich rodičů. Dělali jsem pro záchranu jejich životů vše, co bylo v našich silách, ale… jsou mrtví. Promiňte," a s těmito slovy položil Valentýnovi ruku na rameno a přivřel soucitně oči. Valentýn se nezmohl na nic. V ten moment byl úplně prázdný. Jako by ho nicota úplně pohltila a on se propadl sám do sebe. Zavřel oči a jedinou odpovědí byla obrovská slza, jenž se skutálela po jeho odřené tváři.
"Máš zelenou, magore!" vytrhlo Valentýna z přemýšlení hlasité řvaní a troubení. A taky že jo. Stál na přechodu pro chodce a semafor se mohl uklepat, jak se mu snažil naznačit, že může přejít. Pomalu se rozešel a pokračoval směrem k lesu. Už ho unášela zase ta známá a nudná pěšina, kterou chodil skoro každý den tam a zase zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama